Pohon

Původně jsem uvažoval o pohonu elektromotory, dokonce jsem téměř dokončil křídlo, připravené pro jejich instalaci. Potom ale zvítězil rozum, či spíše představa čtyř zpívajících spalovacích motorů.

První volbou byly motory Saito 17,7 cm³. Jeden jsem tedy koupil do modelu Cessna 177 Cardinal. Nastalo ovšem rozčarování: Větší vibrace způsobovaly uvolňování tlumiče výfuku. Po několika hodinách chodu se pak ozval ostrý zvuk, způsobený špatně nalisovanými ložisky hřídele. Ani po výměně ložisek jsem nenabyl dojmu, že by tudy vedla cesta.

Po konzultacích s kolegy jsem zvažoval použití motorů OS Max 15 cm³, ale měl jsem obavy z nedostatečného výkonu. Nakonec mě Petr Tax přesvědčil, že jedinou správnou možností jsou maketáři ověřené britské motory Laser.

Čtveřice vhodných motorů byla vybrána již u výrobce, o čemž svědčí i unikátní výrobní čísla: H1 až H4.

Každý motor je uchycen v poloze hlavou dolů k běžnému plastovému loži, přišroubovanému k jádru gondoly z překližky tl. 5 mm, svázanému s nosníky křídla. K jádru jsou přilepeny tvarové přepážky a celek je plankován balsou tl. 3 mm. K jádrům jsou upevněny nádrž a servo plynu. Na jednu gondolu padla čtyři standardní prkénka balsy a dvě tuby Kanagomu!

Přední část gondoly je laminována ze dvou polovin do negativní sádrové formy ze čtyř vrstev skelné tkaniny 100 g/m² a pryskyřice L285.

Hranaté plastové nádrže mají objem 330 cm³ každá.

Správnost výběru motorů se ukázala již při první motorové zkoušce - dospělý chlap měl dost práce model udržet.

O základní seřízení motorů jsem požádal Petra Taxe. Ten den jsem také poprvé uslyšel ten koncert, na který jsem se těšil pět let…