Podvozek

byl zajímavým konstrukčním oříškem. Začal jsem dřevěným funkčním modelem pro ověření funkčnosti. Následovalo zhotovení podvozku z ocelových trubek, kteréžto řešení se neukázalo tím nejlepším. O zhotovení stávajícího podvozku jsem proto požádal kolegu nástrojaře (a leteckého modeláře). Výsledkem je skvělý podvozek z leteckého duralu.

Příďová noha je teleskopická, odpružená vinutou pružinou.

Nápravy hlavního podvozku jsou vlečené, odpružené přes pákový mechanismus. Tlumení každé nápravy zajišťuje tlumicí píst na nábytková dvířka o síle 120 N, doplněný vinutou pružinou navlečenou na pístnici. Doraz propružení zajišťuje zmíněná pružina, jejíž průměr drátu násobený počtem závitů tvoří vzdálenost maximálního stlačení. Odpružení pomíhají i pneumatická kola Kavan 120 mm.

Hlavní podvozky jsou ovládány maticí, pohybující se po závitové tyči, poháněné elektromotorem Speed 280 s převodem 50:1. Krajní polohy hlídají koncové spínače.

Kryty podvozkových šachet jsou ovládány celkem šesti servy.

Otáčení příďového podvozku, zatahování a uzamčení v otevřené poloze jsou řízeny vždy jedním servem. Funkce všech serv je koordinována sekvencérem, který je součástí palubní elektroniky.

Ač se to nezdá, ve spodní části přídě není místa nazbyt. Proto se přídový podvozek musí zatahovat v poloze, odpovídající rovné jízdě, jinak by se do šachty nevešel. Směrové řízení, tedy směrovka a příďová noha, je ovládáno společným kanálem, proto je na jedné části krytu příďového podvozku mikrospínač, který po uzavření odpojí servo otáčení podvozku.

Obě kola příďového podvozku jsou opatřena bubnovými brzdami od Ivana Najmana.